2 typy rodičů
Existují 2 typy rodičů:
- vědomý rodič
- nevědomý rodič
Podle mě je lepší být vědomým rodičem, ale znám i dost nevědomých rodičů a jsou tak spokojeni.
Já si svou cestu k dětem musela najít a nebylo to vždy zrovna jednoduché. Hlavně cesta k mému synovi je pro mě, jako ženu, dost složitá. Nevzdám se jen pro to, že to není jednoduché 🙂
A jak to máte vy? Chcete také pátrat a najít si tu svou cestičku k srdci vašich dětí, pokud ano směle do toho.
Nevědomý rodič
- neuvědomuje si možnosti, které výchova přináší
- vychovává děti způsobem, kterým byl vychován on sám a slepě věří tomu, že to tak je nejlepší
- myslí si, že je dítě „hloupé“ a neumí/nedokáže o sobě rozhodnou
- myslí si, že musí dělat vše za dítě, protože ví nejlépe co dítě potřebuje
- většinou chce dítě ovládat a zastrašuje ho
- řeší více co si myslí ostatní, než co chce jeho dítě
- řeší JAK NA DÍTĚ
Nevědomí rodiče vychovávají děti stejným způsobem, jako byli vychováváni oni.
To je často postaveno na fyzických trestech, zastrašování a vydírání dětí („Když to neuklidíš, dostaneš na zadek.“, „Přestaň se vztekat, nebo ti přidám.“, „Nebreč, ubrekánky nemá nikdo rád.“).
Tento postup však vede děti k tomu, že se bojí a nevěří si. Začnou si myslet, že takové jaké jsou jsou špatné. Nějaký čas odolávají, ale nakonec jsou většinou zlomeny.
Stanou se na oko poslušnými a do života si nesou strach, nedůvěru a pocit, že jsou špatní.
Tohle pro své dítě chcete?
Vědomý rodič
- uvědomuje si, že může dítě vychovávat jinak než vychovávali jeho
- hledá informace o jiných možnostech výchovy
- věří svému dítěti, vidí jeho potenciál
- dává dítěti důvěru a nechává ho dělat věci, které zvládne (rozhodování kdy má hlad, co si vezme na sebe, samo se nají, krájí, pomáhá v kuchyni/s úklidem,…)
- řeší co chce dítě, né co si myslí okolí
- věří svému rozhodnutí, jít touto cestou
- řeší JAK S DÍTĚTEM, jak se s ním domluvit
- částý problém vědomého rodiče je, že neví kde má SVÉ VNITŘNÍ HRANICE
Vědomí rodič, se snaží s dětmi domluvit, nají si k nic cestu.
Podporuje dítě v objevování, nesnaží se ho zastrašovat, vydírat („Pojď, zkusíme to spolu.“,“Můžu ti s tím nějak pomoci?“, „Vidím, že ti to dalo hodně práce.“,“Děkuju ti za pomoc.“).
Předává dítěti zodpovědnost ve věcech na které dítě „má“ (oblékání, jedení, stavba ze stavebnic, krájení a tvoření s rodičem,…). Jde dítěti příkladem.
Děti se nejvíce učí od svých rodičů, kopírují je.
Největší problém u tohoto tipu rodiče je ten, že většinou neví, kde jsou jeho (vnitřní) hranice. Byli vychovávání většinou nevědomím rodičem a proto nevědí, kde mají své hranice.
Což se projevuje tak, že nedokáží v čas poznat, že jim něco začíná vadit a dítě na to upozornit.
V praxi se to projeví takhle:
Dítě si hraje, pobíhá po domě a houká jako sanitka – rodič uklizí, vaří,… nevadí mu to
- po chvíli dítě už řve na celé kolo a začne běhat jako smyslů zbavené (je pohlceno hrou), rodič ho napomene a čeká, že se dítě ztiší – když se tak nestane rodič je už rozčílený a většinou bouchne (zvýší hlas, snaží se dítě uklidnit) = Včas si neuvědomil, že už mu to vadí, že je překročena jeho hranice.
- rodič vnímá, že dítě začíná přidávat na rychlosti a hlasitosti a cítí, že mu to začíná vadit – přestane dělat, co dělá, jde k dítěti, zastaví ho a klidně mu řekne, že mu ten hluk začíná vadit a že má strach, aby si dítě neublížilo. Pokud dítě namítne, že si dává pozor ať se nebojí. Může mu říct, že se stejně bojí a že když se nestiší může se stát, že se maminka/tatínek naštvou a třeba zvýší hlas, protože nám to už vážně vadí a nevíme, jak jinak mu to říct (popíše své pocity v té situavci). Dítě se zklidní, nechce dělat něco, co ví že rodiči vadí.
Já jsem příklad většinou vědomého rodiče a bylo pro mě těžké najít, kde jsou mé hranice. Ale nestává se mi, že by mé děti dělaly to co nechci, když jim řeknu, že mi to vážně vadí.
Kde jsou vaše hranice poznáte jen tehdy, když si budete uvědomovat co chcete, co vám vadí, mít čas pro sebe, naučit se sebelásce. Na téma hranic jsem napsala článek.
Takže takhle na to:
- uvědomit si v čas, že mi to vadí
- přestat dělat, co dělám (dát plnou pozornost svému dítěti)
- vysvětlit mu, že mi to vážně vadí a proč
- požádat ho ať přestane
- říci mu, co se může stát když bude pokračovat
Život na mateřské „dovolené“ může být mnohem jednodušší, když si ujasníte jak to máte vy. Podle mě je toto uvědomnění první prok ke klidnější a spokojenější rodině 🙂
Přeji vám mnoho krásných dnů s vašimi dětmi.
Konzultantka Human design a koučka souvislostí
Jsem žena, která se zamilovala do systému Human design, který s láskou studuji a šířím dál.
Nadšená studentka osobního rozvoje a prací s energií v našem
těle. Při koučování nacházím souvislosti a tím vedu ženy ke kořenu problému. Kde nestačí rozum, tam přichází práce s energií skrze metodu Yuen, Funkční princip a konstelace.
„Člověk je to, v co věří.“
Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu 🙂